Jen tak plynout

Sedím si v kavárně, před sebou už skoro vystydlé espresso a pocit, že se mi nechce ani dýchat.

Pozoruji holuby na protější zídce. Přilétají, odlétají, slétnou na zem, aby ulovili nějaké sousto. Zakrouží si a zase usednou. Chtěla bych umět létat jako oni. Neumím. Nikdy to umět nebudu, ale navždy o tom budu snít. Mezitím budu sedět, usrkávat studenou kávu a ujišťovat se, že se mi fakt nechce ani dýchat.

Snad se to změní, protože doma mě čeká spousta práce a zakázek, které musím vyřídit. Ale momentálně se mi nechce vůbec nic. 

Takže se držím osvědčeného postupu, že nechám svět kolem sebe volně plynout a proud času a okolností mě nakonec dostrká tam, kam je potřeba. K pracovnímu stolu, půllitráku Earl Greye a plnému nasazení. 

Ale teď, teď nebudu nic dělat. 

Jen nechám vše kolem sebe volně plynout.

Tak je to správné. Každý musíme umět zastavit a nicnedělat. Čtete správně, i když mi to word podtrhuje jako chybu. Nechci napsat nic nedělat, ale nicnedělat. Jako sloveso pro činnost vystihující nicnedělání. 

Umíte to taky?