Z mého srdce

Návraty jsou různé. Někdy je dobře, když se člověk vrací. Někdy je lépe se nevracet. Návraty do míst vašeho dětství jsou ale úplně jiná kategorie. Je zvláštní, jak člověk stejná místa vnímá naprosto jinou optikou. Těch několik desítek let je už silná čočka a díky tomu hodně věcí vidíme úplně jinak.

Vracela jsem se domů z práce. Právě sněžilo, vločky obrovské jako pětikoruny z cukrové vaty padaly tiše a pomalu k zemi, obloha byla jako rozlitý kalamář a vše kolem bylo pokryto hebkou, nadýchanou bílou nádherou. Sníh se třpytil ve světle pouličních lamp a sváděl k dětským hrám.

Všichni jsme tu jen na nějakou dobu. Máme svůj čas vypůjčený od života a naším cílem je naplnit ho co nejlépe.

Piju kafe a nic se mi nechce.

Svět je plný zvuků. Různých zvuků. Hlasitých, méně hlastitých, nepříjemných, příjemných. Všech možných i nemožných zvuků.